Myslivectví předpokládá zvláště:
- znalost způsobu života zvěře, jejího chovu a ochrany a znalost myslivecké mluvy, tradic a zvyklostí.
- povinnost plniti honební zákony a dbáti ustanovení a řádů myslivecké organisace.
Na řadě obvyklých případů uvedeme, jak má jednati myslivec:
- V době strádání nešetří nákladů a námahy, aby ulehčil zvěři těžkou existenci.
- Jako pán myslivosti nestřílí zvěř nevyspělou, leč by se jednalo o zvěř vadnou.
- Nestřílí na zvěř nepoznanou, krytou nebo ukazující pochybný cíl pro nedostatečné osvětlení.
- Střílí jen na vzdálenosti přiměřené svému oku a zbrani.
- K sousedům se chová korektně podle zásady: Co nemáš sám rád, nečiň jinému!
- Lov provádí způsobem humánním, aby zvěř byla ušetřena útrap.
- Při zacházení se zbraní dbá všech pravidel a příkazů osobní bezpečnosti.
- Při postřelení zvěře, zvláště spárkaté, opatří zálomkem nástřel a učiní o příhodě neprodleně hlášení, je-li toho třeba.
- Při honech a pod. dbá vžitých mysliveckých mravů a zvyklostí, na př. nestřílí zajíce v loži, »pěšáky« zvěře pernaté, nestřílí na zvěř, kterou má v lepším dostřelu soused, neruší souseda a pod.
- Dbá všude pořádku a myslivecké kázně.
JOSEF, Žalman. Základy myslivosti s mysliveckou abecedou. IV. Pro les a myslivost. Brno, 1948.