„Co stvořil Bůh, to cti a opatruj, to myslivče buď první zákon Tvůj!“
prof. Dyk
Podstata myslivosti.
Myslivost je hospodárně usměrněné zužitkování oněch divoce žijících zvířat, jež nazýváme souhrnně zvěří. Podstatou myslivosti je tudíž zvěř a lze proto míti myslivost za hospodaření se zvěří, uzpůsobené jednak mysliveckou tradicí, jednak zákony o myslivosti.
Myslivecká činnost je částí prvovýroby; znak hospodárnosti je jí dán záměrným hájením a tím, že honbu považujeme za důsledek a úlovek za ovoce hájení.
Myslivost chrání a tvoří hodnoty hmotné, vedle toho však její provoz tají v sobě také hodnoty duševní a mravní, jakož prvky výchovy těla, svalů, povahy a rozumu.
Prameny myslivosti prýští z přírodya k ní se také vracejí, sklon k mysliveckému uplatňování pak tkví v pudové založení lidstva; jeho mravné ukájení je potřebou kulturího člověka. Myslivost upravuje přirozený poměr mezi člověkem a volně žijícím tvorstvem a je tudíž důležitým činitelem ochrany a zachování přírody.
Proto přísluší myslivosti trvalé místo v souboru lidské činnosti a v hospodářství národů i států.
DYK, Antonín. Malá myslivost. IV. Brno: Česká myslivecká jednota, 1946.